Legenda o založeni „Górek Slezských”

Prvni slezský kniže se jmenoval Mĕško. Na březich Odry vystavel tvrz, kterou pojmenoval Ratiboř. Mĕsto leželo na křižovatce hlavnich obchodnich tras, kde kupecké karavany putovaly ze severu na jih a z výhodu na západ. Rozsáhle okoli ratibořického knižectvi bylo pokryto pralasem. V okolnich lesich kniže často pořádal hony. Vyplatilo se vyčkávat nĕkolik dni a posléze ulovit jelena – krále hornoslezských hvozdů. Důmyslné nástrahy lovců vydávaly často i srny, divočáky a bobry.
Plynula léta. Ve XIII stol. Jeden z potomků Mĕška jmenem Kazimir, který był velmi zbožným vládcem, se zúčastnil pouti do Svaté zemĕ. Spolu s 12 rytiři bojoval s posahany, aby misto narozeni Krista patřilo Křest’anům. Na zpátečni cestĕ se oženil s Violettou, dcerou vladce Bulharů. Jako svatebni dar obdržel podobiznu Madony a umistil ji v právĕ dokončeném kostele v Rudach, kam přivedl z Jendřejova zákon Cystersů. Diky svatému obrazu se staly Rudy slavné. Modlici se tam lidé byli obdařeni boži láskou.
Po návratu do Ratiboře kniže daroval svym ritiřům půdu s myšlenkou, že budou chránit putujici kupce před zbojniky. Pĕt ritiřů obdrželo pozemky mezi Ratiboři a Rudami. Marek, Adam, Bugun a Raško založili osady, které daly počátek vesnicym Markovice, Adamovice, Bohunice a Raščyce. Pośledni z rytiřů Vanĕk založil vesnicy na pravém břehu řeky Suminy. Usedlost Vańka ležela mezi pohořim . Vanĕk ji nazval Boži Horou, protože ji obdržel jako dar za boje ve Svaté zemi. Na břehu řeky vystavĕl pevnost, která byla dobře chránĕna okolnimi bažinami a rameny řeky. Dřevĕnou vĕž vysokou 15 stop obklopoval vodni přikop a z jihu ji chránila řeka Sumina. Kolem pevnosti se nacházely hradby. V táboře vyrostlo nĕkolik dřevĕnych chat. Rytiřská vĕž mĕla tři patra. V přizemi se nacházela spižirna a sklad. Dále následovala obydlená část, kde se v jedné mistnosti nacházela kachlová kamna s podobiznami orlů a draků – symboly českého krále, kterému tehdy ratibořické knižectvi patřilo. Z nejvyššiho patra było možno sledovat okoli a rovnĕž řidit obranu tvrze.
Zde Vanĕk přivedl nové usedliky, aby obdĕlávali okolni půdu a rybařili. U řeky zvesela klapalo velké mlýnske kolo, v lese uhliři stavĕli miliře a pálili dřevĕné uhli. Občas touto cestou projela obchodni karavana. Usedlici zde mohli spatřit i poutniky smĕřujici ke klášteru v Rudach. Hlavnim úkolem rytiře z Boži Hory było chránit poutniky před nájezdy loupeživých band. Vanĕk se ale pozvolna odklánĕl od rytiřských zákonů. Osadnikům zvyšoval danĕ, požadoval vysoké finančni částky za bezspeči projiždĕjicich kupců. Napadal i okolni usedlosti a začal rabovat majetek projiždĕjicich karavan. Společnost mu vytvářela banda zbojniků. Lidé začali řikat Jestřáb či Bĕs. V okolnich vesnicich často zvonili na poplach. Dle častého zvonĕni jednu vesnici nazvali Zvonovice. Tato mista se stala nebezpečná, a proto je poutnici mijeli.
Jendoho dne z Rud vyjely vozy židovských kupců. Kupci si nebyli vĕdomi bližiciho se nebezpeči a nevyhnuli se nájezdu Jestřába. On se svou bandou obchodniky vyvraždil a zboži se stalo jeho kořisti. Toto misto było pozdĕji nazyváno Židovinou. I Boži Horu začali nazývat jednoduše Górkami, jelikož prvni část nazvu nepřislušela sidlu rytiře – zbojnika.
Jedneho dne kalich přetekl. Ratibořický kniže był znechucen jednanim Jestřába a zorganizoval vůči nĕmu trestnou výpravu. Pevnost Jestřába dobyli a spálili. Rytiř – zbojnik zemřel zasaženou střelou.
Po smrti Vańka se v okoli vĕže usidlily čtyři rodiny. Osadnik jménem Czerny začal obdĕlávat půdu v blizkosti spáleništĕ. Kaluža vystavĕl dům u řeky Suminy. Rodina Machnikova začala hospodařit na půdĕ mezi Suminou a okrajem lesa. Pośledni osadnik Górecki se usidlil na severnich pahorkatinách.

Přeložila Gražyna Chobotova. (Orlova – Ceska Republika).